Jakmile na pumpách zdraží nafta, přibývá motoristů, kteří do nádrží svých, především starších dieselových aut, lijí nejrůznější oleje. Od těch rostlinných, až třeba po hydraulické.
Na rozdíl od benzinových agregátů to vydrží, a teoreticky dokonce nepotřebují žádné konstrukční úpravy. Ani přepálené tuky z restauračních kuchyní, nebo z rychlého občerstvení, proto nejsou žádnou výjimkou…
Použitý „friťák,“ je však třeba nejprve důkladně přefiltrovat a zbavit kousků hranolek, zbytků strouhanky i jiných nečistot. Motor pak podle zkušeností pracuje prakticky stejně, jako na naftu. Jen spotřeba vzroste asi o pětinu, díky jeho nižší výhřevnosti.
Rostlinné oleje jsou však hustší než nafta, takže v reálném provozu potřebují nahřát na optimální teplotu, aby byly viskóznější. Což nebývá zase takový problém. Na trhu jsou k mání takzvané „zahřívací“ dvoupalivové sady, s jednou nádrží na olej a druhou na naftu.
V praxi vůz nastartujete na řádné palivo, a po zahřátí přepínáte na olej. I přesto tato úprava nebývá vhodná pro motory s elektronicky řízenými systémy, vstřikováním „common rail," a problémy prý provázejí i modely s automatickými převodovkami.
Před „alternativními“ palivy ovšem varují nejen výrobci, ale samozřejmě i odborníci třeba z Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel ČVUT. Poukazují zejména na možné problémy s karbonizací vstřikovacích trysek, ventilů i pístů, rostlinné oleje za vyšších teplot zase polymerují a ucpávají palivový systém.
A ještě jim nedělají dobře vysoké teploty, postupem času také degradují, takže v nádrži samy o sobě vydrží jen pár měsíců. Když už, tak doporučují raději oleje palivové kvality, rafinované, s nízkým obsahem nežádoucích sloučenin.
Špatnou zprávou je, že Evropská unie nepovažuje oleje v jakékoli podobě za schválená paliva a k pohonu motorových vozidel je nepovoluje. Přesto, že starší vznětové motory v podstatě mohou jezdit hned na celou řadu ropných produktů, včetně lehkých topných olejů, olejů ložiskových, hydraulických, transformátorových, do převodovek, a podobně.
Problém je i v tom, že jsou zatíženy spotřební daní, a pokud je řidiči využívají k jiným účelům, než ke kterým jsou určeny, balancují na hraně možného postihu za daňový únik. Rostlinné oleje na druhou stranu spotřební daní zatíženy nejsou, a jejich „natankování“ je vlastně legální…
Dobrá zpráva nakonec. I když evropská legislativa taková „alternativní“ paliva nepovoluje, postih řidičům na cestách nehrozí. Policisty ani celníky totiž obsah jejich palivových nádrží nezajímá, a tak je nekontrolují.
Zdroj: ČVUT, Centrum vozidel pro udržitelnou mobilitu
Foto: ilustrační
