Kdo se někdy stal účastníkem dopravní nehody, a je v podstatě jedno, jak dramatiky v té chvíli vyhlížela, ví své. Jak tedy postupovat, když už k nějakému karambolu pravdu dojde?
Celá řada motoristů docela vážně tvrdí, že by při dopravní nehodě neměli se správným postupem žádný problém. Samozřejmě aniž by současně ohrozili sebe, nebo další účastníky silničního provozu. V jedné z motoristických anket dokonce 75 procent z dotazovaných motoristů prohlašovalo, že by vše zcela určitě zvládli tak, jak je třeba. Na doplňující kontrolní otázky ovšem správně reagovala jen desetina.
I Česká kancelář pojistitelů ve svém průzkumu potvrdila, že ve skutečnosti si účastníci dopravní nehody, i když se při ní nikomu nic nestalo a zůstalo jen u pomačkaných plechů, dost dobře nevědí rady. Teoreticky sice tak nějak tušili, že by si bezprostředně měli obléknout reflexní vestu, umístit výstražný trojúhelník do patřičné vzdálenosti, následně zavolat na linku 112 či 155, poodejít od vozidla do bezpečí, a vyčkat na příjezd policie. Případně přivolat asistenční službu.
V praxi to však bývá úplně jinak. Polovina z nich se sice správně vydala položit výstražný trojúhelník někam za auto, ovšem nevěděla kam přesně. Třetina zase i nadále postávala na místě nehody, a gestikulovala na projíždějící auta, jiní ve stresu dokonce zmateně pobíhali po silnici… Což by je za jiných okolností ani nepadalo.
Zkrátka ne každému se ve stresu okamžitě vybaví, co udělat, aby následky nebyly ještě horší. Čas od času bychom proto měli aspoň prolistovat Zákon o provozu na pozemních komunikacích, a vyhledat paragraf 47: Dopravní nehoda (Část první, Hlava II, Díl 3, oddíl 3. Pro osvěžení paměti.
Jisté je, že takzvaná „ohlašovací povinnost“ nehody na policii vlastně přichází na řadu, zjednodušeně řečeno, až tehdy, došlo-li například ke zranění, nebo k usmrcení osob, a také k odhadované celkové škodě očividně převyšující částku 100 tisíc korun, včetně přepravovaných věcí. A třeba i na majetku třetí, tedy neúčastněné osoby.
Avšak v případech, kdy taková situace nenastala, není informovat policii bezpodmínečně nutné. Pojišťovnám by totiž měl postačit řádně vyplněný „euroformulář,“ s názvem „Záznam o dopravní nehodě,“ se všemi potřebnými údaji, včetně podrobné fotodokumentace.
A to i tehdy, když se na míře zavinění s druhou stranou neshodnete. Ovšem, málo platné - policejní protokol je policejní protokol. A v možné důkazní nouzi, či pokud některý z účastníků záznam odmítne podepsat, může nakonec mít rozhodující slovo…
Zdroj: BESIP, ČKP, Policie ČR