Automobilová, a později i motocyklová zpětná zrcátka jsou mezi námi, motoristy, už devadesát let. Tedy - počítáno od roku 1931, kdy v tehdejším Československu nastala povinnost jimi automobily vybavovat.
Přesto zhruba třetina řidičů si je prý dodnes nedokáže správně nastavit. Spíš bychom však řekli, že na jejich optimální seřízení jaksi z nejrůznějších důvodů prostě „dlabou.“ Protože jinak to snad není možné.
Jak totiž upozorňuje třeba Centrum služeb pro silniční dopravu, přestože policejní statistiky nemají pro dopravní nehody zapříčiněné takzvaným „slepým úhlem“ samostatnou kolonku, a skrývají je většinou pod pojmy „nesprávný způsob jízdy, nebo nesprávné couvání či otáčení,“ patří k jedněm z nejčastějších.
Slepé, nebo jinak řečeno, také mrtvé úhly, zahrnují prostor kolem vozidla a za ním, kam řidiči především pro špatně nastavená zrcátka nevidí. A nemohou tak rychle reagovat na případnou kolizi s jiným vozidlem, blížícím se nejen zezadu, ale i z boku.
A na neštěstí může být zaděláno. Kromě toho je dobré vzít v úvahu, že i tak zrcátka stejně zprostředkovávají realitu do určité míry zkreslenou, a to vzhledem ke svým optickým vlastnostem. Což částečně odstraňují zrcátka asférická, zakřivená do stran.
I přesto by měla být nastavena tak, aby mrtvé úhly eliminovala, pokud možno, co nejlépe. S natočením toho vnitřního určitě nebude příliš práce. Jen si hlídejte, abyste v něm viděli nejlépe celé zadní okno. S oběma bočními to však chce trochu trpělivosti.
Když je totiž vyklopíte příliš ven, neuvidíte na boky auta ani trochu. A když je zase sklopíte příliš dovnitř, tak na ně sice uvidíte, ale až zbytečně moc. Ve správné poloze tak zrcátka budou jen tehdy, pokud se odraz vozidla za vámi zrcadlí ve všech třech najednou.
Ovšem zvláštní situace nastane, a s tím sebelepší vymoženosti, včetně nejrůznějších indikátorů předjíždění, nic neudělají, když se vám auto, motorka, cyklista nebo chodec dostanou do takzvané „slepé skvrny.“
Tedy do místa na sítnici oka, pravého i levého, kde nemáme světločivné buňky. Běžně ji nevnímáme, protože mozek chybějící obraz jednoduše „vykryje.“ Což samozřejmě neznamená, že neexistuje… Ale to už je jiný příběh.
Foto: ilustrační
