Co se stane s ojetými pneumatikami, které se dostanou do sběrných dvorů jako odpad, nebo do sběrných míst systému ELTMA?
Jednou z cest jejich ekologické likvidace je samozřejmě recyklace. Co jiného, když odvoz na klasické skládky zakazuje vyhláška z roku 2001, a je možné s nimi pracovat jen pro technické zabezpečení celého prostoru? Navíc jde o ekologicky nejšetrnější způsob. A bezpochyby prakticky využitelný.
Recyklací vzniká z ojetých pneumatik, pomocí drticích a řezacích linek, především granulát. Vhodný nejen k výrobě nových, ale i jako přísada do asfaltu či betonu při výstavbě silnic a dálnic, k produkci podlahových krytin, protihlukových stěn, antivibračních izolací, k povrhům hřišť, a v neposlední řadě i jako náhrada kovů u kanálových mříží… Ani tento způsob však není bez problémů.
I proto, že rozdíly nepanují jen mezi zimními a letními pneu, ale jsou i mezi různými značkami navzájem, když obsahují odlišná složení například běhounových směsí. Což proces zpracování dál jen komplikuje. Ovšem ke sjednocení technologických postupů s největší pravděpodobností nikdy nedojde - prý by se tím na trhu narušila volná soutěž mezi výrobci.
V Evropě tak značná část ojetých gum končí ve spalovnách. Jsou totiž, přes všechny výhrady, výhodným alternativním palivem, jak pro teplárny a spalovny odpadu vůbec, tak třeba pro i cementárny - vzhledem k obsahu síry a železa.
Výhřevností dokážou snadno nahradit fosilní paliva, v tomto případě uhlí, a kromě toho tuna pneumatik uspoří, podle některých údajů, až 750 m³ zemního plynu. Nicméně zplodiny ze spalování spolehlivě otravují ovzduší. Pronikají do něj, jen namátkou, oxid uhelnatý, saze, benzeny, styreny, polycyklické uhlovodíky, deriváty síry, a kdovíco ještě…
Významní světoví výrobci se sice snaží průběžně nahrazovat ropné produkty třeba syntetickými pryžemi a oleji, umělými sazemi, i dalšími prvky přívětivějšími k životnímu prostředí. Vznikají nové směsi pro snižování valivého odporu, tak aby vyhověly přísným emisním limitům CO₂ z nařízení EU, ale…
Pneumatik se stejně vyrábí čím dál tím víc. A potom - z ojetých gum prostě není technologicky možné dostat nazpátek třeba původní kaučuk. Problematiku ekologické likvidace ojetých pneu obecně nevyřeší ani jejich masivní protektorování, s nímž přišel už „starý“ Michelin v roce 1891. Bludný kruh se tak pomalu uzavírá. Nebo snad ještě ne?
Zdroj: MŽP, ELTMA, ETRMA (European Tyre Recycling and Manufacter's Association)