Je zahřívání pneu, když jezdec se svým strojem kličkuje a přejíždí po silnici ze strany na stranu, vůbec k něčemu?
Vzhledem k tomu, že klasická silniční motocyklová pneumatika začíná dobře pracovat v rozmezích teplot přibližně od 30 do 70 stupňů Celsia, tak svým způsobem ano. Jiná situace ovšem nastane, pokud máte obuty závodní gumy.
I kdyby byly, podle předpisů World Supersport, homologovány i pro silnice. Pro správnou funkci totiž vyžadují zahřátí na víc než 70 stupňů Celsia. Čehož motorkáři, při dodržování pravidel, nemohou v silničním provozu nikdy dosáhnout. Výsledkem tedy bude nižší nejen přilnavost, než třeba u sportovně cestovních gum, ale samozřejmě i trakce,
Jízda se závodními pneu v běžném silničním provozu navíc postrádá smysl i proto, že při ostřejší jízdě se jejich životnost počítá zhruba na tisícovku kilometrů. A to z ekonomického hlediska sotva projde.
Kličkování jezdci zdůvodňují také tím, že potřebují zejména novou pneumatiku, především její běhoun, alespoň trochu „odrhnout“. Dnes však nové pneumatiky zdrsňování povrchu pro získání optimální trakce, vzhledem k moderním výrobním postupům, ani nevyžadují.
Okruhoví jezdci samozřejmě používají na pneu, ještě před vyjetím na trať, speciální nahříváky. Tak, aby došlo k prohřátí nejen běhounu samotného, ale i vzduchu uvnitř gumy, včetně bočnic i ráfků.
Je to také tím, že soudobé výrobní technologie počítají u závodních pneumatik s využitím nejrůznějších přípravků na bázi olejů a vosků, jež je prostě nezbytné už v nahřívácích dostat na vyšší teplotu. I potom jsou ale stejně třeba ještě taková dvě kola v závodním tempu, než bude teplota optimální.
Pro běžné motorkáře jsou, v této souvislosti, mnohem lepší a bezpečnější způsoby, jak pneu zahřát jinak, než pouhým kličkováním. Přinejmenším se vyhnete, „díky“ jen částečně zahřáté pneumatice, třeba nebezpečným pádům.
Vtip je v tom, že pokud budete při jízdě v přímém směru střídat výraznější zrychlování a prudší zpomalování, lehce tím sice její kostru deformujete, ovšem za současného vývinu tepla, které pneu dostatečně prohřeje. A je to…
Během opakovaného zahřívání, a tím i částečné vulkanizaci, ovšem pneumatiky postupně ztrácejí své vlastnosti. Například čistě závodní pneu většinou v pohodě snesou jen jeden zahřívací cyklus.
Každým dalším bude pryž zase o něco tvrdší a křehčí, a její pružnost i přilnavost horší. Zatímco „obyčejné“ silniční pneu by takových cyklů měly vydržet až tisíce.